TGV (francouzsky: Train à Grande Vitesse, „vysokorychlostní vlak“) je francouzská meziměstská vysokorychlostní železniční doprava provozovaná SNCF, státním vlastníkem národního železničního operátora. V roce 1966 začal SNCF pracovat na vysokorychlostní železniční síti a později projekt představil prezidentovi Valéry Giscard d'Estaingovi, který jej schválil. Prototypy TGV, původně navržené jako turbotrainy poháněné plynovými turbínami, se při ropné krizi v roce 1973 vyvinuly na elektrické vlaky. V roce 1976 si SNCF objednalo 87 vysokorychlostních vlaků od společnosti GEC-Alsthom. Po zahajovací službě mezi Paříží a Lyonem v roce 1981 na LGV Sud-Est (LGV pro Ligne à Grande Vitesse; „vysokorychlostní linka“) se síť se zaměřením na Paříž rozšířila o spojení velkých měst po celé Francii (včetně jako Marseille, Lille, Bordeaux, Štrasburk, Rennes, Montpellier) a v sousedních zemích na kombinaci vysokorychlostních a konvenčních tratí. Síť TGV ve Francii přepraví ročně asi 110 milionů cestujících.

Stejně jako Shinkansen v Japonsku, ani TGV během své provozní historie nikdy nezažila smrtelnou nehodu; palubní bezpečnostní systémy patří mezi nejpokročilejší na světě. Vysokorychlostní tratě udržované společností SNCF Réseau rovněž podléhají přísné regulaci. Konfrontováni se skutečností, že strojvedoucí by nebyli schopni vidět signály podél tratě, když vlaky dosáhnou plné rychlosti, inženýři vyvinuli technologii kabinové signalizace TVM, která by později byla vyvážena do celého světa. Umožňuje vlaku provádějícímu nouzové brzdění vyžádat během několika sekund všechny následující vlaky, aby se snížila jejich rychlost; pokud řidič nereaguje do 1,5 km (0,93 mi), systém přepíše ovládací prvky a automaticky sníží rychlost vlaku. Bezpečnostní mechanismus TVM umožňuje TGV používající stejnou linku odchýlit se každé tři minuty. [1] [2]

Zkušební vlak TGV stanovil světový rekord pro nejrychlejší kolový vlak a 3. dubna 2007 dosáhl rychlosti 574,8 km / h (357,2 mph). [3] Konvenční služby TGV pracují na rychlostech 320 km / h (200 mph) na LGV Est, LGV Rhin-Rhône a LGV Méditerranée. [4] V roce 2007 byla nejrychlejší naplánovanou železniční cestou na světě průměrná rychlost od začátku do konce 279,4 km / h (173,6 mph) mezi Gare de Champagne-Ardenne a Gare de Lorraine na LGV Est [5] [6] ne překonal do roku 2013 ohlášené průměrné expresní služby 283,7 km / h (176,3 mil / h) v segmentu Shijiazhuang do Zhengzhou čínské vysokorychlostní železnice Shijiazhuang – Wuhan. [7]

TGV byl vytvořen ve stejném období jako jiné technologické projekty sponzorované francouzskou vládou, včetně rakety Ariane 1 a nadzvukového letadla Concorde; tyto programy financování byly známy jako národní politiky šampióna (doslovný překlad: národní šampion). Komerční úspěch první vysokorychlostní linky vedl k rychlému rozvoji služeb na jih (LGV Rhône-Alpes, LGV Méditerranée, LGV Nîmes – Montpellier), západ (LGV Atlantique, LGV Bretagne-Pays de la Loire, LGV Sud) Evropa Atlantique), sever (LGV Nord, LGV Interconnexion Est) a východ (LGV Rhin-Rhône, LGV Est). Sousední země Itálie, Španělsko a Německo vyvinuly jejich vlastní vysokorychlostní železniční dopravu.

Samotný systém TGV se rozšiřuje do sousedních zemí, buď přímo (Itálie, Španělsko, Belgie, Lucembursko a Německo), nebo prostřednictvím sítí derivátů TGV spojujících Francii se Švýcarskem (Lyria), do Belgie, Německa a Nizozemska (Thalys), jakož i do Spojeného království (Eurostar). Plánuje se několik budoucích linek, včetně rozšíření ve Francii a do okolních zemí. Města jako Tours a Le Mans se staly součástí "TGV dojíždějícího pásu" kolem Paříže; TGV slouží také letišti Charlese de Gaulla a letiště Lyon – Saint-Exupéry. Samotná atrakce pro návštěvníky se zastaví v Disneylandu v Paříži a v turistických městech jako Avignon a Aix-en-Provence. Brest, Chambéry, Nice, Toulouse a Biarritz jsou dosažitelné TGV provozovanými na kombinaci LGV a modernizovaných linek. V roce 2007 společnost SNCF dosáhla zisku 1,1 miliardy EUR (přibližně 1,75 miliardy USD, 875 milionů GBP), což bylo způsobeno převážně vyššími maržemi v síti TGV